Proč nemáme rádi Američany?

07. 12. 2007 | † 30. 09. 2015 | kód autora: w2u

A zimka dorazila do Lincolnu...Dominka se sem pořád chystala napsat něco o Mexiku až prošvihla šanci. Teď když napadl sníh a všude blikají vánoční ozdoby za znělého doprovodu vánočních koled, nemám moc inspiraci psát o sluncem prozářené mexické zkušenosti minulých dní. Asi vám o tom jen někdy povyprávím:) Každopádně si dovolím jen malý flashback:

Nechci si hrát na nějakého velkého psychologa, ale přece jen mě nějakým zvláštním způsobem vždycky láká sledování lidí, jejich chování, mentalita a vyjadřování. A nejinak tomu bylo i v Mexiku. Ještě v letadle někde nad Texasem mě uchvátil psychologický profil typického Mexičana v cestovní průvodci, který jsme si pro účely naší dovolené půjčili. Psali o malém vzrůstu Mexičanů (a je to tak, fakticky jsou menší), jakožto o příčině jejich agresivity. Mexičtí muži jsou prý proto šílení řidiči (ano jsou), nosí velké kníry (to už ne tak často, ale ano), smrdí (i ano, jedna jediná cesta přecpaným autobusem toho byla jasným dokladem:) a k ženám se chovají dost povzneseně (tak to jsme posoudit nemohli, s Marianou jsme pro ně byly příliš exotické, než aby se stihli nějak povzneseně projevit, spíš byli úslužní a milí...tolik mé zkušenosti do doby než jsem se opálila, zhnědla a spolu s mými tmavými vlasy se pro ně stala běžnou- Mariana jako blondýna ví možná víc:). No a ženy ty jsou prý mnohem víc ženské než běžně. Tolik průvodce. Pak je tady spousta ještě zajímavějších charakteristik. Mexičani neřeší čas: 20 minut jako hodina, hodina jako den, no nevyplatí se v tomto ohledu na ně moc spoléhat. Pak mají zvláštní vztah k penězům a až roztomile milují smlouvání. A pak jsem někde na internetu četla zkušenosti ženy, která zarytě tvrdí, jak Mexiko zná a bla bla bla, no přišla s poznatkem, že absolutně netuší, kde je Česká Republika. Má zkušenost je taková, že se na Republika Čeka chytil každý a hned se oháněli jmény Nedvěd, Čech atd., takže když už nic jiného, český fotbal nám pořád dělá reklamu:) Toť ale tak vše o Mexiku, zase jsem teď vykoukla z okna a došlo mi, že vůbec nemám náladu vracet ve vzpomínkách do prosluněného karibského ráje, protože tady už jsou prostě skoro Vánoce.

obrazek

Takhle to vypadalo dneska ráno, přitom ještě o půlnoci nebyla na zemi ani jediná sněhová vločka. To je taková krása. A má to své nezměrné výhody. Kvůli počasí mi byly dnes zrušeny dvě hodiny z celkové počtu dvou hodin. Takže jsem si pěkně válela šunky doma v teplíčku. Vyplatí se mít učitele, kteří nejsou připraveni na zimu, resp. jejich auta nejsou připravená. Což je samo o sobě ale zvláštní. Co já si pamatuju, tak nám tady už od srpna všichni vyprávějí, jak těžké jsou zimy v Nebrasce a kolik sněhu napadne už v listopadu, no a jakmile sníh skutečně přijde, tak je z toho elké pozdvižení, všechno se ruší a lidi sedí doma. No už se těším, jak bude vypadat škola v lednu a únoru:)

No a jak se tak blíží Vánoce a můj český comeback, vyrazila jsem včera na nákupy, abych vám mohla přivést nějaké ty americké dárečky (vlajky, fotky Bushe, CD s hymnou_ no dělám si srandu:)...

.... A když jsem se večer vrátila, mrkla na internet a zjistila o střelbě v obchoďáku v nedaleké Omaze, až mě zamrazilo. Doma mi vždycky přišly všechny americké masakry strašně vzdálené, jako by se mě netýkaly. A i tady jsem se cítila bezpečně, vlastně pořád cítím. Protože si říkám, že mně se tohleto stát nemůže. Ale vlastně může, nebezpečí a náhoda jsou všude. To je docela děsivá představa. A pak jsem si otevřela diskuzi pod článkem o střílení na Seznamu a to mě snad vyděsilo ještě víc. Hemžilo se to tam názory typu: dobře jim tak Amíkům. Mají to co chtěli atd. Proboha opravdu tak lidi u nás uvažují? Opravdu jsou pro nás všichni Američani do jednoho tak zlí, že si zaslouží zemřít? Nebo píšou na diskuze ještě větší pošahanci než ti, kteří tady střílejí? Je fakt, že dostupnost zbraní je tady asi mnohem větší než je evropský průměr, k tomu připočteme americké akční filmy, osobu agresivního prezidenta a fakt, že údajně občané země, která je ve válce, nebo v nedávné době byla, jsou prý mnohem agresivnější než obvykle, ale znamená tohle všechno, že si to prostě Američani zaslouží?

Čím dál tím víc si uvědomuju, jak jsem vděčná za možnost být tady. Stokrát můžete něco číst, koukat na filmy atd., ale dokud si každý nezažije svoji americkou zkušenost, těžko je soudit. Možná tady není svoboda, na kterou jsme zvyklí, možná mají šíleného prezidenta, možná jsou expanzivní, ale jsou to přece jen pořád lidi, že jo.

Tak mě k tomu napadá ještě jedna zajímavá zkušenost z USA. Když tady jste delší dobu, začnete si všímat kolik je tady postižených, chudých či závislých lidí. Běžně jsou tak nějak uklizení z dohledu, ale já třeba ráda jezdím autobusem a tím tady jezdí jen výše zmínění lidé a pak možná ještě pár zahraničních studentů, kteří nemají auto. A je to zajímavé, autobus je místem setkávání a komunikace. Řidič se vesele baví s cestujícími, cestující se baví spolu a pokaždé vystupuju s tím, že jsem poznala někoho se zajímavými názory, životním příběhem nebo tak. A je kouzelné vidět, jak celý autobus poslouchá, jaký je život v České republice, klade vám otázky a vy vidíte zájem. Na to si vzpoměňte až pojedete ráno do práce nebo školy přecpanou tramvají, kde důchodci žbrblají nad nevychovaností mladých, lidi se na sebe šklebí a celkově je to atmosféra o nervy. Já si vždycky vzpomenu na řidiče, co jezdí od nás z kopce na Mendlák a jeho nejvýraznější stránkou je sprosté nadávání celému světu po celou dobu jízdy.

No dneska jsem vám toho asi ani moc zajímavého neřekla, já jen že si tak dneska nahlas slovně přemýšlím. Mějte se hezky.


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.